Tradičně se žáci II. stupně účastní festivalu dokumentárních filmů Jeden svět. Nejinak tomu bylo i letos, kdy navštívili spolu se svými učiteli 12. března Kino Ponrepo. Jak filmy zapůsobily na žáky IX. třídy, můžete posoudit v příloze.
Včera jsme byli v kině PONREPO na představení „Jeden svět - Nebojte se snášet.“ Viděli jsme tři patnáctiminutové dokumenty o osudech některých lidí. Nejvíce na mě zapůsobil poslední příběh o desetileté tanečnici z Turecka žijící v Německu, která se bála vystupovat kvůli strachu z posměchu, protože měla nadváhu. Ve třídě nebyla oblíbená, ale nakonec vystoupila a sklidila potlesk. Líbilo se mi, že i přes strach a nízké sebevědomí vystoupila před 400 lidmi a zatancovala. Druhý příběh byl o klukovi, který má otce s Alzheimerovou chorobou. Jeho otec po chvíli všechno zapomíná, a tak se jeho syn rozhodl, že spolu stráví co nejvíce času, než zapomene úplně všechno. Příběh mi přišel hodně silný, protože rodina to zvládala s optimismem. První příběh byl o klukovi, kterému zavřeli neprávem mámu na rok a půl do vězení. Nechala si domů dovážet exotické rybičky, ve kterých nakonec byly drogy, ale ona to nevěděla. Jako majitelku domu ji zavřeli do vězení a její syn ji tam navštěvoval a myslím, že to posílilo jejich vztah. V průběhu dokumentů se nás ptali na různé otázky a za dobré odpovědi rozdávali obrázky se pštrosy. Myslím si, že dokumenty byly poučné a dozvěděli jsme se něco nového.
Lenka Kašpárková, 9. třída
________________________________________
Včera byli žáci druhého stupně na krátkých dokumentárních filmech. První dokument byl o chlapci, který měl matku ve vězení. Chlapcova matka měla přítele, který ze zahraničí převážel drogy. Podle dokumentu o tom matka nevěděla, takže byla odsouzena neprávem. Chlapec, když se to dozvěděl, plakal a cítil se špatně, ale radši to ve škole všem řekl, aby se vyhnul otázkám ohledně matky. Měl štěstí, protože měl kolem sebe skutečné kamarády. Nahrával pro mamku zprávy o tom, co prožil, navštěvoval ji a přišlo mi, že na svůj věk to bral skvěle.
Ve druhém filmu klukovi (přibližně v mém věku) onemocněl otec chorobou Alzheimer. Štvalo ho to, někdy byl na tátu i nepříjemný, ale snažil se ho chápat a měl ho rád. Dokud byl jeho táta schopný alespoň něco dělat, chtěl ho vzít na výlet, který pro něj vymyslel. Chtěl si tátu naposledy užít, dokud nebude jeho táta, jak sám řekl, „chodící mrtvola“, aby měl nějaké vzpomínky do budoucna. Výlet si užili, ale táta si to pak nepamatoval. Kluk s tím počítal, ale byl rád, že má krásné vzpomínky.
Třetí dokument byl o holčičce, která měla problémy s nadváhou, a děti se jí smály. Chtěla být velká tanečnice, ale kvůli své nadváze se styděla. Problémy kvůli tomu měla i se školou (třídou), proto musela opakovat ročník. Ale prospělo jí to, dodalo sebevědomí a konečně přijala nabídku vystoupit před lidmi. I přes větší stres tam šla a zvládla to. Řekl bych, že do budoucna nebude mít problém.
Jak řekla: „Každý jsme něčím krásní.“. :-)
Celé to bylo o tom, jak s těmito starostmi děti žijí a zvládají je.
Jan Hricko
________________________________________
Dne 12. 3. 2013 jsme byli na přednášce Jeden svět. Pouštěli nám tři patnáctiminutové filmy. První film byl smutný. Kluk měl matku ve vězení něco přes rok. Já osobně bych se z toho asi opravdu zbláznila. Druhý film byl o klukovi, který měl otce a ten měl Alzheimerovu nemoc. Bylo to pro toho kluka opravdu velmi těžké, protože když kluk otci něco řekl, tak on to do deseti sekund zapomněl. Pro mě by to bylo také velmi těžké a smutné. Třetí film byl o tlusté holce, která měla ráda tanec. Dostala nabídku, že může tancovat před mnoha lidmi. Nejdříve se hrozně bála, že by se jí smáli kvůli její tloušťce, ale nakonec šla a všichni jí tleskali a ona byla spokojená. Filmy mě dojaly, protože byly smutné. Zapůsobilo na mě, jak ti lidé ve filmu vše docela dobře zvládali. Já bych se asi zhroutila.
Hana Pancová
________________________________________
Přehlídka filmů na mě velmi zapůsobila, jelikož to bylo o tématu, které mě velice zajímá. Bylo mi líto kluka, který měl tátu s Alzheimerem. Protože sám mám bratra s Aspergerovým syndromem a musím se k němu také jinak chovat. Taky mě zaujal příběh s holkou, která má ráda tanec, ale stydí se vystupovat kvůli své tloušťce. Byl jsem totiž v zemi, kde se tento tanec hodně tancuje. A v těchto zemích je prý hezké, když je holka tlustá. První dokument mě taky oslovil. Byl o chlapci, který žije bez matky, která si odpykává trest ve vězení. I já jsem už půl roku bez otce, protože pracuje na Maledivách. Takže vím, jaké to je. Táta mi docela chybí, ale můžu si s ním alespoň skypovat.
Filip Horn
________________________________________
Nejdříve jsme se usadili do divadla. Poté jsme zhlédli krátké reklamy o lince bezpečí a jak se chránit. Pustili nám také tři krátké filmy. První byl o Ivanovi, jehož matka byla neprávem zatčena. Byla to velmi nepříjemná situace jak pro Ivana, tak i pro jeho matku. Myslím si, že Ivan tuto situaci zvládal velmi dobře.
Další film byl o klukovi a jeho otci, který měl Alzheimrovu nemoc. Bylo to velmi dojemné, protože chlapec naplánoval pro sebe a svého otce výlet. Chtěl s ním strávit poslední víkend, než se otcův stav zhorší a všechno zapomene. Myslím, že si to velmi užili a pro syna to byla dobrá zkušenost do života. Film byl velmi působivý. Podle mě byl z krátkých filmů nejlepší.
Poslední film byl o turecké dívce, která chtěla tancovat tradiční břišní tance. Byla vybrána jednou paní, aby tancovala na velkém pódiu před mnoha lidmi. Svým úspěchem si splnila svůj velký sen.
Matyáš Bálek
________________________________________
Dne 12. 3. jsme byli na přednášce Jeden Svět v kině PORNEPO. Viděli jsme 3 filmy. První byl o holce, která ráda tancovala, ale bála se vystupovat, aby se jí lidi nesmáli. Pak dostala nabídku na veřejné vystoupení. Nakonec to zvládla a byla šťastná. Další film byl o klukovi, jehož táta měl Alzheimerovu nemoc a postupně všechno zapomínal. Jeho syn naplánoval výlet pro sebe a svého tátu, aby si spolu užili víkend jako dříve, než se nemoc zhorší natolik, že už spolu nebudou moc nikam jet. Poslední byl o klukovi a jeho mámě, kterou zavřeli do vězení na 2 roky, protože jí její přítel posílal exotické rybičky a v těch byly drogy. Policie na to přišla a zavřeli ji za spoluvinu. Její syn jí každý den volal a psal dopisy. Když to šlo, tak ji navštěvoval. Neustále chtěl vědět, jak se má a jak se cítí. Dělal to proto, aby se on cítil lépe a celou situaci mohl lépe překonat.
Tento program byl zajímavý, naučný a celkem k zamyšlení. Chvílemi to bylo legrační a jindy smutné. Pro nás to byla dobrá zkušenost.
Kristýna Švecová