Úvaha nad 80. výročím naší školy
Autor: Mgr. Marek Burian <skola(at)chuchle.cz>, Téma: Informace, Vydáno dne: 05. 10. 2013
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
přemýšlím-li o chuchelském školním běhu desetiletími v intencích dynamického vývoje současného světa, společnosti české či pražských reálií, nabývám jistoty v pohledu na smysl a oprávněnost existence školy menšího typu ve velké městské aglomeraci, v níž komorně koncipovaná škola nabízí dětem užší, pevnější vztahy, bližší kontakt s dospělými, těmi, kteří jim nabízejí výukou obrazy dosaženého stupně lidského poznání, lidské zkušenosti, s nimiž se potkávají ve školní jídelně, jimž důvěřují ve smyslu technického zázemí. Škola je jako jedinečný živý organismus, jenž dennodenně utváří své bytí lekcemi komunikace, empatie, sdílení, poznávání, tolerance, řešení konfliktů, bezpečí či lidské důstojnosti.
Jak se proměňuje chuchelská škola v současnosti? Jak mocně na ni působí uplynulý čas, v němž se ve svobodě zrodila, prožila předválečnou nestálost, válečnou vřavu, nadějné vyhlídky, totalitní způsoby a opět nabytou svobodu v plné šíři její křehkosti? Jaký vliv na její soudobou tvář mají metamorfózy tehdejších nebo současných místních životních příběhů?
Základní škola Charlotty Masarykové je vzdělávací institucí otevřenou, transparentní, nabízející své školní učebny dětem místním, děvčatům a chlapcům z blízkého i vzdálenějšího okolí. Její nynější celkové vzezření je ovlivněno prvorepublikovým naladěním historické budovy a novým pavilonem, jemuž náleží právem místo v řadě zajímavých staveb počátku 21. století určených pro školní vzdělávání - jakoby se v areálu školy snoubila stálost, jistá serióznost původní stavby s barevnou smělostí nových učebních prostor. Tímto sblížením vytvářejí budovy ve školním areálu organický celek, jenž uchovává původní prvorepublikový zřetelný obraz ve smyslu imperativu – nezapomeň na nabytou svobodu - s odvážným novem v jeho blízkosti ve smyslu imperativu – trvej v rozmanitosti a nestálosti ve svobodě, buď tvorem zvídavým, otevřeným vzdělávat se ne pro systém, nýbrž pro potěchu vlastní a radost z poznání.
Pohrávám si s myšlenkou, že kvalita školního prostředí výrazně ovlivňuje všechny, kteří se v něm potkávají za účelem vzdělávání. Proměna onoho vnitřního uspořádání započatá před několika lety jeví se mi jako svěží počin potřebný k nastavení dobrého klimatu ve škole. Modernizace školy však neznamená vždy posun k její modernosti, být moderní může v našem výrazně měnícím se světě znamenat jednu z významných lidských kvalit – dokázat přijmout zodpovědnost, ustát tíhu této zvolené role. Paní učitelky, páni učitelé, „nepedagogičtí“ dospělí v chuchelské škole tuto hodnotu nabízejí v podobě aktivit v rámci školního vzdělávacího programu Podkovička, v daltonských úkolech daltonského plánu, vzdělávací metody posilující prvek zodpovědnosti za vlastní konání ve škole a mimo ni, nemohu opomenout každodenní lidský, ohleduplný přístup k dětským potřebám, náladám, k jejich starostem, které jsou často jen zrcadlením našich dospělých, rodičovských nenaplněností.
Škola je svým duchem propojena nejen svým názvem (Základní škola Charlotty Masarykové, Praha 5 – Velká Chuchle) s humanistickou orientací Masarykovy rodiny, nýbrž také s hledáním jednoty v mnohosti a rozrůzněnosti v čapkovském rozměru uvažování o životě. Chuchelská škola se stala v poslední době technicky dobře vybaveným vzdělávacím stánkem, technizace stala se v současném světě určující veličinou, troufám si tvrdit, že síla jejího vlivu by neměla zastínit to nejpřirozenější, co stále činí školu významnou dílnou pro nově se tvořící lidské příběhy – dovolím si zde použít jednu z Čapkových myšlenek – vztahy mezi lidmi (ve škole mezi dospělými, dětmi) lze vyměřit soucitem, důvěrou, nadějí, láskou.
Dovolím si navázat na Čapkův výrok vlastním rozvažováním. Chuchelská škola 21. století může nabízet dětem technicky dobře vybavené učebny, může promptně reagovat na neustále se měnící nároky na kvalitu pomůcek sloužících ke vzdělávání, co bude však dle mého vnitřního hlasu pro tuto školu budujícím (a zároveň upevňujícím) prvkem, je důvěra ve stále nově se tvořící společná „nesvazující“ pouta dětí, vyučujících, zákonných zástupců dětí a přátel školy, je neutuchající soucit s těmi potřebnými, jimž uchopení poznatků činí z rozličných důvodů výrazné obtíže, je naděje, což je niterná kvalita tlumící pocity nezdaru, je láska v onom obecnějším i konkrétnějším projevu – chuchelská škola je místem pro zrod zdravých lidských vztahů, je nadále imunní vůči kolektivnímu vnímání dětských duší bez rozlišování.
Přemýšlím-li o chuchelském školním běhu desetiletími v intencích dynamického vývoje současného světa, společnosti české či pražských reálií, přeji mu dobrou trať, spravedlivá a srozumitelná pravidla, dostatek vůle procházet složitými situacemi, potřebný odstup od všech manipulátorů tohoto světa, předvídavost, paní učitelky a pány učitele vybavené takovými hodnotami, s nimiž bude možno naplňovat původ slova pedagog – doprovázet děti životním labyrintem lidského poznání až na práh jejich dospívání, vedení školy s jasnou vizí a chutné pokrmy v poledním čase :-) .
Vše dobré Vám přeje Marek Burian