Text pro rodiče dětí z 1.A
O Červené karkulce
V jednom domku u lesa žila se svými rodiči holčička, a protože nosila červenou čepičku, nikdo jí neřekl jinak než Červená karkulka.
Jednou měla babička svátek a Červená karkulka jí nesla košík s dárky. Cesta vedla hustým lesem, ale holčička měla pro strach uděláno.
Karkulka nepospíchala, trhala květiny a honila veverky, když se na cestě znenadání objevil vlk. „Kampak, kampak?“ chtěl hned vědět. „Jdu za babičkou.“
„Nesu jí bábovku, víno a taky tyhle kopretiny,“ chlubila se Červená karkulka. Vlk na nic nečekal a uháněl na kraj vesnice k babiččině domku.
Babička byla trochu nastydlá, ležela v posteli a právě se chystala číst knížku, když do chalupy vtrhl vlk. Než se stačila vzpamatovat, spolkl ji jako malinu.
Pak si na hlavu nasadil její čepec, na nos její brýle a rychle se přikryl teplou peřinou. Nečekal dlouho. Karkulka zaklepala na dveře a vešla do světnice.
„Babičko, proč máš tak velké oči?“ ptala se Karkulka, když přišla blíž. „To abych tě lépe viděla!“ „A proč máš tak velké uši?“ nedala se Karkulka.
„To abych tě lépe slyšela,“ pokračoval vlk babiččiným hlasem. „A proč máš tak velké zuby?“ „To abych tě mohl sníst!“ vykřikl vlk a spolkl také Karkulku. Pak spokojeně usnul a chrápal, až se v lese stromy třásly.
Jeho chrápání uslyšel i myslivec, který byl v lese na obchůzce. Když nakoukl do babiččiny chaloupky a uviděl spícího vlka, hned věděl, co se stalo.
Myslivec rozpáral vlkovi břicho, z něj vyskočila babička a rovnou za ní Karkulka. Obě myslivce objímaly a děkovaly mu, že je zachránil.
Vlk tvrdě spal, a tak mu myslivec do břicha zašil kamení. Pak se všichni schovali do chalupy a čekali, co se bude dít.
Když se vlk probudil, měl ukrutnou žízeň. Dobelhal se k nedaleké studánce, a jak se nad ní naklonil, těžké břicho se převážilo a on žbluňk – spadl do vody.
Červená karkulka, babička i myslivec se radovali. Babičce už bylo dobře, a tak na dvorku uspořádala malou oslavu na počest svého svátku.