Vážení čtenáři školních internetových stránek,

slečny a hoši deváté třídy se v sobotu 19. května 2012 vydali spolu s paní učitelkou Lenkou Kočišovou, paní učitelkou Ivou Suchomelovou a panem učitelem Markem Burianem do jedné z nejstarších horských obcí v našem kraji - do Kvildy. Naše představa - vkročit do tohoto kouzelného místa, resp. vjet na velocipedech - nabyla konkrétní podobu. Jakou chuť, jaké naladění s sebou nese ona šumavská vyjížďka?

Den sobotní - 19. květen 2012

Sobotní cyklistická vyjížďka k pramenu Vltavy stala se naším prvním pokusem o vytvoření pelotonu. Děvčata a chlapci byli obeznámeni s cyklistickým desaterem, které vytvořilo bezpečný rámec pohybu na kole ve skupině (Věřím, že se ono desatero uhnízdilo v našich myslích.). Šumava v této části doznala změn. Kůrovec a jeho "apetit" výrazně pozměnil šumavské vrchy, místo tehdejších hustých smrkových lesů se tyčí na kopcích uschlé pahýly ještě nedávno zdravých stromů. Přesto je již na několika místech patrno, že pod padlými uschlými smrky vyrůstá nový porost, nový les. Děti mají jedinečnou příležitost pozorovat proces zanikání lesa a jeho opětovné probouzení k novému životu.

Den nedělní - 20. květen 2012

V tento sváteční den jsme v dopoledním čase vyjeli opět na trasu k prameni Vltavy, abychom pokračovali dále podél hranice s Německem na místo zvané Březník. Na dnešní vyjížďce nás provázela čirá voda - Teplá Vltava, Modravský potok, Roklanský potok, Filipohuťský potok a řeka Vydra. Po odpoledním odpočinku vyšlápnem do pedálů směrem k Jezerní slati (vzdálenost od Penzionu U Pily - od místa našeho ubytování - je 3 km). Toto rašeliniště skýtá dřevěnou rozhlednu, z níž si budeme moci prohlédnout toto nejchladnější místo jižních Čech. Nacházíme se také v místě, které velmi dobře znal slavný převaděč přes hranici - Franz Nowotny, řečený Kilián. Děvčata a chlapci již scházejí ze schodů penzionu ke svým kolům, tudíž musím ukončit tuto první zprávu o šumavském pobytu chuchelských deváťáků, abych i já nasadil přilbu a vyjel s nimi k rašeliništi. Mějte se nádherně! Ozveme se!
V podvečer jsme byli svědky pokusu o záchranu lidského života. Pod okny "našeho" penzionu je přistávací plocha pro vrtulníky letecké záchranné služby, nedaleko od tohoto místa totiž stojí budova Horské služby ČR v Kvildě. Věříme, že let do nemocnice bude pro dotyčnou postiženou osobu znamenat život...
Odpolední "kolování" mělo blízký cíl - Jezerní slať vzdálenou necelé tři kilometry od penzionu. Vystoupali jsme na tamější rozhlednu a pohlédli na rašeliniště, vkročili do území slatě po dřevěném chodníku chránícím nás (i rašeliniště) před "újmou na zdraví". Obloha se po téměř dvou dnech pobytu zatáhla, doufáme, že zítřejší den nás opět pobídne k nasednutí na kola...
Brzy se potkáme opět na těchto školních stránkách. Zůstaňte našimi čtenáři. Mějte nádherný den nedělní!

Den pondělní - 21. květen 2012

Milé čtenářky, milí čtenáři,

přeji Vám vskutku dobrý podvečer. Je osmnáct hodin, náš celodenní výlet k Poledníku a Prášilskému jezeru je u konce. Zbývá nám pozřít večeři ("domácí" polévka, smažený sýr s hranolkami) a poté nastane zasloužený odpočinek. Jsem přesvědčen, že většina osazenstva nebude chtít vidět své přibližovadlo minimálně do zítřejšího jitra. Jízdou na kole a částečně i chůzí vedle kola jsme totiž zdolali rovných 50 km, což v tomto terénu je výkon obdivuhodný, byť někteří z nás rozumně volili i setrvání u kol poblíž vodní plochy ve chvíli náročnějšího výšlapu po balvanech k onomu půvabnému Prášilskému jezeru. Šetření silami se projevilo ve snadném návratu do penzionu. Dnes již bylo zřejmé, že někteří zapojili i svou vůli a odhodlání utkat se s převýšením a relativně silným větrem. Únava se přihlásila o svůj podíl na jízdě, avšak časté přestávky mohly znamenat rychlou obnovu sil. Dosud jsme nezaznamenali nějaké technické obtíže, kola poslouchají a těžké nohy uvězněné na šlapadlech snad získávají energii z nádherné scenérie kolem nás. Snažíme se jezdit pomaleji, rychlý pohyb hatí možnost kochat se místní přírodní krásou. Je jasné, že se nám občas vymkne tato potřeba z kontroly a šlápnem pořádně do pedálů. Avšak všichni víme, že rychlost znamená ústup z vnímání okolité přírody. V zítřejším dopoledni navštívíme zdejší muzeum. Zdá se, že se potkáme s kvildskou minulostí a přiblížíme se životu kvildských obyvatel. Jejich nelehký horský život nechť pronikne do našich schrán. Přibude nám možná respekt k minulosti, kousek obdivu a uvědomění si odlišnosti našeho současného života a horské tvrdé reality. Nad zítřejšími odpoledními aktivitami visí dosud otazník, neboť náročnost dnešního výjezdu a výšlapu může pozměnit vytvořený plán. Také vzhlížime k nebi a na předpověď počasí. Milí čtenáři, mějte se blaze a brzy opět v těchto internetových kvildských končinách na viděnou.

Den úterní - 22. květen 2012

Milé čtenářky, milí čtenáři,

přeji Vám vlídný den. Zdá se (dle reakcí dívek a chlapců), že exkurz do minulosti mělo smysl podstoupit. Do kvildského muzea jsme vkročili před desátou. Již nás očekávala paní průvodkyně, aby nám v úvodu prohlídky expozice promítla dokumentární filmy o vývoji Kvildska, o krásách Šumavy, o životních příbězích místních obyvatel. Samotná expozice působí kompaktně, přehledně, poučně, interaktivně. Sklářství, hamernictví, dřevařství, řemesla typická pro kvildskou oblast, proměnila tvář tohoto malebného kousku světa. Současný akcent na turistiku - mnoho nových turistických staveb, velmi slušné služby pro turisty, kteří do Kvildy přijíždějí ve všech ročních obdobích, citlivé "vkládání" nově zbudovaných turistických chat do krajiny - dává naději, že se tato tehdy osamocená pohraniční obec v blízkosti ostře sledovaných hranic stane brzy významným zázemím a chloubou šumavské turistiky. "Potkáváme" zde veskrze paní Ochotu. Držme místním obyvatelům palce, aby jim otevřenost, ochota a tolerance vydržela.

Odpoledne vyměníme pedály velocipedů za dotyk s pevnou zemí, vyšlápneme si za krásou, za tichem kamsi za obec po pěších trasách, kterých je v tomto šumavském ráji dostatek. Oblohou sice kráčí mračna, ale jsou dosud "nedeštivá". Dívky a hoši nyní tráví - doslova :-). Paní kuchařka vaří dle dětí chutně. Ozvu se Vám opět v podvečer. Mějte se mile!

Odpolední vycházka se linula v ryze lesním proudu dojmů. Jízdní kola jsme odložili po včerejším maratonu, ono kráčení lesem umožňovalo větší míru dotyku s přírodou. Jízdní kolo je výtečný prostředek vhodný na šumavské pláně, avšak smysly cyklisty nemohou plně vstřebávat obrazy vystupující během jízdy, v tomto směru je vhodnější nasměrovat své obutí na pěší trasu a v tempu chůze obrazy mohou vstoupit plněji do paměti, do dojmu, do nitra, aby se proměnily v trvalou vzpomínku. Venku "zabouřilo", přejeme si, aby hromy a blesky přešly nocí do zapomnění, abychom ráno opět zasedli sedlo kola a vyjeli do krásy. Kam? Vchynicko-tetovský plavební kanál - technicky významná památka, dílo určené pro splavování dřeva. Přeji Vám krásný večer a dobrou noc.

Den středeční - 23. květen 2012

Milé čtenářky, milí čtenáři,

přeji Vám nádherné středeční jitro, nádherný celý den. Obloha je pokryta blankytem, tudíž naše technicko-duchovní cesta za poznáním může nastat. Před našimi zraky dnes vyvstane Vchynicko-tetovský plavební kanál a "Hauswaldská kaple" - malé šumavské Lurdy - poutní místo, na němž docházelo podle vyprávění k zázrakům, uzdravením, neobvyklostem. Bohužel, "komunista" poslední z postavených tří kaplí vyhodil do povětří v roce 1958, patrně měl v úmyslu "vyhodit" z člověka věřícího víru a nevěřícího zastrašit či potvrdit. Naštěstí je tamější místo zázraků opět otevřeno poutníkům (proběhla rozsáhlá oprava - Občanské sdružení Karel Klostermann - spisovatel Šumavy) a všem, kteří respektují přirozené lidské hledání "člověčího" přesahu v našem pozemském světě.

Milé čtenářky, milí čtenáři,

navrátili jsme se z 38kilometrové jízdy za technickou památkou a duchovním - poutním místem. Vchynicko-tetovský plavební kanál je vskutku unikátní stavba, vyprojektovaná lesním inženýrem Josefem Rosenauerem a vystavěna kvůli splavování dřeva v místě nesplavné řeky Vydry (1799 - 1801). Malé šumavské Lurdy jsou ukryty nedaleko plavebního kanálu, pozvaly nás k přemýšlení nad lidským bytím, připomenuly lidskou vůli překonávat obtíže, otevřely téma naděje a víry v uzdravování zázračnou vodou, posílily vědomí síly duchovního života v době útlaku a zlovůle. Hauswaldská voda má údajně schopnost léčit oči. Odpoledne vyjdeme do obce Kvilda. Budeme se brouzdat obcí, nakoupíme pohlednice, nezbytnosti i zbytečnosti. Mějte se blaze. Brzy zde na viděnou.

Den čtvrteční - 24. květen 2012

Milé čtenářky, milí čtenáři,

přeji Vám příznivý den. Naše prvotní představy o sedmi šumavských dnech se naplňují z důvodu vlídného počasí a tvárnosti, kterou pozorujeme u děvčat a chlapců. V Kvildě jsem již poněkolikáté, náročnost cyklotras znám, konstatuji, že tato cyklistická skupina je fyzicky velmi dobře vybavena a doposud všichni jezdí dle pravidel, která byla vyslovena na počátku pobytu. Velmi jim přeji, aby se domů navrátili ve zdraví a s vnitřním bohatstvím nabytým jízdami na kolech a pěšími túrami. Ve čtvrtečním ránu nastoupíme do autobusu jedoucího do Vimperka, poté přesedneme do motorového vlaku a vystoupáme v něm po kolejích do nejvýše položené železniční stanice v ČR - do Kubovy Huti (995 m n. m.). Nevystoupíme, svezeme se dále dolů do vesnice Zátoň, z níž vyjdeme do pralesa a po turistické značce až na vrchol Boubína. Rozhlédneme se z rozhledny po kraji, potěšíme se pohledem shůry (snad) a vydáme se pěšky do Vimperka. Město poté opustíme autobusem, abychom byli přivítáni v penzionu paní kuchařkou a její večeří. Část večera je věnována přípravě na školní akademii. Bude-li po příjezdu do penzionu nálada nasednout na kolo (jen dobrovolníci), je možné, že po setmění šlápneme v komorním uskupení do pedálů. Jako světlušky se poté vzdálíme od penzionu kamsi do okolí. Krátká večerní jízda je čímsi tajemná, zvuky večerního, nočního lesa jsou zřetelnější, trochu strašidelné. Mějte se vesele a opět v tomto místě na viděnou!
Dovolím si ještě vyslovit několik poznatků o Vimperku a okolí. Za mnohé zajímavé, ojedinělé, poutavé, historicky cenné, starodávné, co je vidno v tomto horském kraji, může existence tzv. Zlaté stezky - kašperskohorské, vimperské a prachatické větvě. My se nyní nacházíme na oné kašperskohorské - nejmladší z těchto tří obchodních cest (založeno Karlem IV.). Dnes se vydáme k obchodní "Zlaté stezké" vimperské (tzv. vimperská Zlatá stezka) a naší snahou bude projít městem se středověkou náladou, pocítit v něm jeho významnou minulost - obchod se solí, vzácnými látkami, vínem, kořením, obilím, medem, chmelem, vlnou ad., druhý nejstarší tisk knihy na našem území roku 1484, sklářství s mohutným rozvojem v 18. století aj. Úsměvná je skutečnost, že ve Vimperku prožijeme pouze jednu hodinu :-). Krásný den...

Den páteční - 25. květen 2012

Milé čtenářky, milí čtenáři,

přeji Vám dobré jitro páteční. Pohled na kvildskou oblohu je nasycen modří, opeřenci zpívají, zřetelně, plynule šumí šumná Teplá Vltava několik kroků od našich životů. Troufám si opět potvrdit - plyneme s veškerenstvem v šumavském ráji. Dnes se navrátíme na kašperskohorskou (horní) "Zlatou stezku", vystoupáme po ní až k místu, z něhož pohlédneme na Bavorský les, resp. Národní park Bavorský les. Naše oko jistě zaznamená "kapli smíření" (kapli sv. Michala) stojící u cesty k hranici s Bavorskem. Co již naše oko nezaznamená, je obec Bučina, před rokem 1945 nejvýše položenou obec v Čechách. Za první republiky tu stávalo přes padesát domů, budova celního úřadu s kasárny finanční stráže, myslivna, hájovna, obecná škola a spořitelna. V provozu byly hotel Fastner, známý hostinec Zum Tiroler a později postavená Pešlova chata. Na této kdysi značené cestě rostly dvě mohutné památné jedle, které zbyly v okolí jako poslední z původního šumavského pralesa. Z Bučiny je možné shlédnout panorama Šumavy podél hranic a při jasném počasí jsou vidět i vzdálené Alpy. Naše cyklistické těleso se pod zaniklou obcí Bučina rozdělí, první část tělesa odehraje svůj cyklistický part v bavorském městečku Finsterau, druhá část tělesa sjede před hranicí ke Knížecím plání (Obec založená knížetem Schwarzenbergem v roce 1792 byla situovaná na holé planině v nadmořské výšce 1021 m. Knížecí Pláně v blízkosti státní hranice a s převážně německým obyvatelstvem čítaly v době svého rozmachu na 60 domů (mimo jiné zde byla hájovna, pila, hostinec, mlýn, stanoviště hraniční stráže, od roku 1830 hřbitov, v roce 1864 byl vystavěn v obci kamenný kostel sv. Jana, později i fara, od roku 1902 zde fungoval obecní úřad a od roku 1930 též úřad poštovní). Po II. světové válce bylo německé obyvatelstvo vysídleno a po roce 1950 obec zaniká. V 70. letech 20. století byl armádou zničen místní hřbitov a kostel sv. Jana odstřelen. Kostel dnes připomíná vztyčený kříž na pietně upraveném místě - základech kostela. V průčelí pietního místa je umístěn zrestaurovaný zde nalezený rodový znak Schwarzenberků. V roce 1990 byl péčí bývalých německých obyvatel místní hřbitov obnoven. Pečlivost s jakou bylo obnovení provedeno, stojí nejen za shlédnutí, ale i za uznání. Z původních staveb jsou patrné pouze zbytky roztroušené v terénu. Z obnoveného hřbitova je za jasného počasí vyhlídka na horu Luzný, Třístoličník, Boubín a Bučinu. V okolí hřbitova se otevírá pohled na partie celých Knížecích Plání. Za příznivých podmínek jsou viditelné i Alpy. Vybráno z www.sumavanet.cz.). Potkáme se také s jezírkem v "Chalupské slati", toto rašeliniště nalezneme u Borové Lady. Podle šumění šumné Vltavy najedeme na cestu, která nám umožní po osmi kilometrech mírného stoupání spojit se s naším místem dočasného pobytu na Šumavě - penzionem. Přejeme Vám vše dobré. Nádherný den!

Nastal podvečer, po zkoušce na školní akademii se nyní odehrává v pokojích penzionu plnění zavazadel. Po setmění naposledy vyjmeme kola z kolárny, abychom je převezli k nedaleké Jezerní slati, po schodech tamější vyhlídkové věže vyjdeme nahoru a pohlédneme na hvězdy. "Hvězdné nebe nad hlavou a mravní zákon ve mně," odpověděl prý filosof Immanuel Kant na otázku, co považuje za největší divy našeho světa. My k oněm Kantovým divům přidáme zdejší ráj - šumavský. Bude naší hvezdičkou v představách, v našich soukromých hvězdných seskupeních. Do vesmírné nedozírnosti, do kosmického dění, do onoho tajemství plynutí života jsme pokorně vložili svůj podíl - více než 200 km chůze a jízdy na kole. Jako dospělý jedinec si přeji, aby se toto šumavské šumné místo stalo "jejich" vnitřním rájem, kam se mohou bezpečně navracet - fyzicky i v imaginacích. Při pohledu z boubínské rozhledny do všech světových stran jsem zaslechl za zády výrok - "Tady je nádherně!" nebo "Podívejte, jakou máme krásnou zemi!" nebo "Pohlédněte na tu barevnost!". Tvrdím, že je dobré opustit městská životní schémata, vyměnit obvyklosti a zavedené způsoby jednání za neobyčejnost, jedinečnost, nahradit domácí scénu za jeviště, na němž se potkáte s ryzí přírodou, s lidmi v ní zakořeněnými, s tajemstvím proměn, se zázrakem.

Dívky a hoši již usínají, sní. později, než bylo dosud obvyklé, neboť jsme se s kolem kolem dvaadvacáté hodiny ocitli na Jezerní slati, dokráčeli až na konec dřevěného chodníku a namířili na jeho konci - na vyhlídce - svůj zrak k obloze. Slova jevila se podružná, klid v duších se projevil tichem navenek. Měsíc, hvězdy, slať, Šumava, my a ticho. Do ticha vstoupil chlad noci, zvedl nás a poslal zpět do říše lidského ubírání. Sníme, abychom zítra bděli, jelikož nastane den odjezdový.

Den sobotní - 26. květen 2012

Milé čtenářky, milí čtenáři,

přeji Vám příznivý sobotní den. Nad Kvildou trvá nebeský blankyt. Přijíždějící víkendoví hosté jistě vítají obraz modré oblohy. Turistů v tomto koutku hor přibylo, přejme jim krásný pobyt a bezpečný návrat domů. Bezpečný návrat domů přeji našim mladým cyklistkám a cyklistům. Zanedlouho opustíme šumavské hvozdy, v našich myšlenkách utkví cosi z tajemných slatí, z šumících potoků a řek, z turistických cest, cestiček, pěšinek, z cyklotras, z příběhů lidí žijících zde v minulosti, z příběhů lidí trvajících v přítomnosti. Nechť dívky a chlapce chuchelské tato vnitřní "šumavská" galerie posílí v respektu k životu, v úctě ke stvoření, ve vnímání rozmanitosti života, jeho síly i křehkosti, zranitelnosti. Mějte se mile. Děkuji za možnost se s Vámi skrze slovo potkávat.

Spěchala, utíkala, pojal ji hvozd v temný, tichý svůj klín; déšť pršel, uhánějící nohy narážely o kameny, o mokré, slizké kořeny, zapadávaly v rašelinu a v šedý, vodou nabobtnalý mech. Temno, šero vůkol ní v tom tichém, neustálém dešti, v té všezastírající mlze, která jakoby pozřela Diebstein a vyšší nad něj Antigl po pravé její ruce a to dlouhé pásmo černých hor po levé, všecky ty vrchy, planiny, úžlabiny a rokle, na nichž a v nichž mřeli tehda velkým umíráním tisícové starých a mladých stromů, jako umírají lidé podkoseni morovou ranou. Nebe nad nimi plakalo, polévaje je chladícími slzami, ale pod korou hryzly nesčetné miliony drobných červíčků, hryzly neustále, nižádnému zevnějšímu vlivu nepodléhajíce, jako hlodající myšlenky hříšných lidí. (ukázka z knihy Karla Klostermanna - "V ráji šumavském" vydané roku 1893)
Přejme Šumavě obnovu sil, odolný les proti nástrahám, moudré a nadčasové počínání zdejších lidí, hřejivé slunce i dostatek vláhy, ohleduplné návštěvníky a zachované tajemství proudu života v proměnách.
Obrázky, které se tzv."nevešly".